Tuchlovice jsou větší obcí západní části bývalého okresu Kladno. Jejich katastr se rozšířil zejména po spojení se sousední obcí Srby. Mají velmi dobrou polohu, neboť jimi vede poměrně rušná silnice umožňující velice dobré spojení s Prahou, Kladnem, Novým Strašecím a ostatními okolními obcemi. Jejich terén je mírně zvlněný.
Tuchlovický potok vlévající se do blízkého Kačáku, návrší chráněné bažinou i úrodná půda byly příhodnými pro osídlení tohoto místa už v pravěku. Svědčí o tom řada archeologických nálezů už ze starší doby kamenné. Odborný archeologický výzkum prováděný v různých částech obce dokládal na základě vykopávek osídlení i v dalších pravěkých obdobích, která jsou zastoupena známými kulturami doby kamenné, bronzové i železné, našlo se zde i osídlení z doby římského císařství až do časů nejstaršího, slovanského. Na mnohých objevech spolupracoval s našimi tehdejšími význačnými archeology i náš občan, nadšený archeolog Václav Trnka, který pozvedl svého „koníčka“ až k vědecké úrovni a mnohé nálezy a výzkumy byly získány a prováděny právě jeho zásluhou.
První historická zmínka o Tuchlovicích pochází z druhé poloviny 13. století. Dokument z roku 1283 dokládá, že byly majetkem pánů z Michalovic. Samotné založení se přikládá jejich předkovi Beneši Okrouhlému z Markvartic, jehož tvrz se nacházela na záhadném hradišti Dobrá u Lán. Když zpustla, nazvali ji Pustou Dobrou – stávala pravděpodobně v prostoru nad Větrnou strání nedaleko dnešní hájovny Pustinka.
Skuteční první držitelé Tuchlovic a sousedních Srb však přesně známí být nemohou, neboť záznamy o obci navždy zmizely při požáru Desek zemských v Praze roku 1541. Víme jen, že ve zmiňovaném roce 1283 byly Tuchlovice postoupeny králi Václavu II. Další záznam pochází z let 1316 – 1330, kdy náš kraj ovládal vladyka Dětřich ze Skuhrova, kterému mimo jiné patřil větší díl vsi Tuchlovice a víska Mačov (dům a mlýn u Tuchlovic). Dětřich pak obec prodal proboštu Pražské kapituly Držislavovi. Poté ji mělo v držení několik majitelů, až roku 1613 připadla vrchnosti Martiniců ve Smečně, kteří ji vlastnili až do roku 1850. Tuchlovičtí tedy patřili i Jaroslavu Bořitovi z Martinic, známému královskému místodržícímu z doby pražské defenestrace. Jemu a jeho nástupcům sloužili jako nevolníci a později robotníci až do zrušení roboty r. 1848. Za jejich vlastnictví se řadily už ke větším vsím, vždyť např. podle berní rule z r. 1654 měly 36 popisných čísel, v roce 1716 bylo u nás už 46 domů.Vedle sedláků a chalupníků žilo v obci i několik řemeslníků. Podle záznamů z téhož roku 1716 to byl např. kovář, švec, krejčí, řezník, tesař, pastýř – všechno smečenští poddaní.
Že Tuchlovice byly ve středověku známou obcí, svědčí i záznamy na prvních mapách, a to na mapě Müllerově z r. 1720 – tehdy vede přes naši obec silnice spojující ji s obcemi okolními.
Naše obec však byla zachycena i na Žižkových vojenských mapách – podle nich už tehdy vedla přes obec cesta (silnice).
Obec ale nadále rostla. Např. v roce 1785 měla už 57 popisných čísel.
Nejstarší stavbou Tuchlovic je patrně kostel, respektive jeho část, a to presbytář. První zmínky o něm jsou z roku 1330. Další zápis pochází z roku 1352, kdy se náš kostel stává dokonce kostelem farním. Samotný kostel byl v následujících desetiletích, ba i stoletích rozšiřován. Vždyť i samotná loď kostela byla přistavována třikrát za sebou. Mezi nejmladší části patří kostelní věž z roku 1844 a sakristie přistavovaná v témže roce a dále rozšiřovaná až v roce 1890. Farní kostel asi Tuchlovice neměly nepřetržitě, neboť se např. koncem 18. stol. objevují zápisy o tom, že se v obci obnovila farnost a zřídila škola.
První známý kněz, P. Fortunát, přišel do vsi podle zápisů z nejstarší kroniky tuchlovické školy 20. března 1784. Protože tu nebyla fara, bydlel u Füngerhutů (Náprstků) v domě čp.5.
Ještě před příchodem kněze do vsi postavila obec mezi Chaloupkami a silnicí statui sv. Jana Nepomuckého. Světec stojí na podstavci, v ruce drží kříž. Po jeho obou stranách klečeli andělíčci. Na zadní straně pomníku je uvedeno datum postavení této pískovcové sochy, a to 10. květen 1779. Socha byla v nedávné minulosti přemístěna do blízkosti vchodu do kostela. Bohužel, dnes je už ochuzena o sošky andělíčků, které někdo odcizil.
S příchodem kněze do vsi se datuje i otevření první školy v obci. Byla v místech dnešního domu čp. 53 – V Chaloupkách. Prvním učitelem v Tuchlovicích byl vysloužilý vojín jménem Žalud, po něm působil v obci jakýsi Hůrka a teprve třetím kantorem byl zkoušený učitel, tuchlovický rodák Josef Herman, který přišel na školu v roce 1810. Za jeho dlouholetého působení byla postavena roku 1817 nová školní budova – je to dnešní budova obecního úřadu. Původně měla dvě učebny v patře, v přízemí byl byt učitele, čeledník a komůrka. V roce 1790 se začala stavět farní budova. Koncem 18. století byl pravděpodobně založen i dnešní hřbitov. Do té doby se pochovávalo v prostoru kolem kostela.
Počátek 19. století byl ovlivněn událostmi napoleonských válek. Přímé záznamy o tomto období sice nemáme, ale váže se k němu jedno vypravování. Na náměstí vedle dnešní trafiky stojí kámen. Na jedné jeho straně je vytesán kříž a letopočet 1812, na straně druhé meč. Podobný kámen býval u zdi staré školy (i ten skončil v rukách neznámých nenechavců). Povídá se, že v místech, kde kameny stály, byly bažiny, v nichž se utopili napoleonští dragouni i s koňmi. Mohlo tomu tak být, mohl to být i hraniční mezník smečenského panství či pouhé varování před bažinami.
Od roku 1818 se v našem kraji zpevňovala a rozšiřovala silnice Praha – Lány, poněvadž se očekával příjezd Jeho Veličenstva Ferdinanda I., který tudy jezdíval z Prahy na lov do křivoklátských lesů.
Třicátá a čtyřicátá léta 19. století jsou poznamenána stavbou koňské dráhy, jejíž trať zčásti také procházela severozápadní částí katastru naší obce. Koncem roku 1863 byla trať z Výhybky do Prahy přebudována na normální rozchodnou železnici parní a 30. dubna 1869 byla otevřena parní dráha Výhybka – Lány.
Vraťme se o několik let zpět – v roce 1840 bylo podle stabilního katastru v obci už 94 domovních čísel – byly to domky i selské usedlosti z velké části roubené s nízkou podezdívkou z kamene. Pokud byly zděné, byly postaveny ze žehrováku. Na střechách bývala došková krytina. Mezi nejznámější grunty patřil bohužel dnes už nestojící statek číslo 5. Toho se ujal roku 1700 Jiří Füngerhut, který byl pradědečkem známého pražského vlastence a mecenáše Vojty Náprstka. Vojtův otec Antonín, narozený v Tuchlovicích v této usedlosti 22. května 1775, se vyučil pivovarnictví. Pracoval v Praze, kde se oženil s vdovou Annou, ženou zemřelého pivovarníka Jana Nowaka. S Annou měl dva syny, Ferdinanda a Vojtěcha, narozeného r. 1826. Vojtova maminka Anna Füngerhutová (Náprstková) byla známá „panímaminka od Halánků“. Muzeum, založené Vojtou, nese dodnes jeho jméno Náprstkovo muzeum. Vojtův pradědeček Jiří nechal postavit v Tuchlovicích Na Hradčanech kapličku. V obci byl tehdy dobytčí mor a on v modlitbách slíbil Bohu, jestliže před ním uchrání jeho dobytek, postaví jako dík kapličku. Dobytek mu nezahynul, slib tedy splnil. Tolik pověst, kaplička však Na Hradčanech stojí dodnes.
Ve čtyřicátých letech 19. století došlo k požáru tuchlovického kostela. Poté byl kostel rozšířen a jeho věž zvýšena. Protože po požáru projížděl naší obcí do křivoklátských lesů císař Ferdinand Dobrotivý, přispěl větší finanční částkou na obnovu kostela. Při ní byly do věže umístěny hodiny. Jejich čtverhranné ciferníky byly zasazeny do všech čtyř věžních stran. V rozích měly uvedený letopočet 1844, tedy rok dostavění kostelní věže. Byly však mnohem starší. Pocházely ze slánské radnice. Při velkém požáru slánského náměstí, tedy i radnice, byly hodiny zničeny, poté opraveny a umístěny na Lounské bráně ve Slaném. Po zrušení této brány byly prodány do Tuchlovic.
Přichází revoluční rok 1848. Třebaže se Tuchlovických příliš nedotkl, obec spojuje s tímto letopočtem jedna pověst. Při odbočce od cesty k Žilině k rokli Karlici (V Ovsinách) stával kámen s letopočtem 1848 a s iniciálami KH a VH – jmény bratří Horů, studentů, účastníků pražské revoluce, kteří tu měli být pronásledujícími vojáky zavražděni a pohřbeni. Nicméně – i tento kámen se později někomu hodil jako výborný stavební materiál.
Rok 1848 zaznamenal přes porážku revolucionářů i pokrok. 7. září byla zrušena robota. S konečnou likvidací poddanství se příliš nepospíchalo, vyvazovací úpisy se začaly vydávat až v roce 1851.
Bylo to v době otvírání prvních kamenouhelných dolů na Kladensku. První nálezy uhlí pocházejí sice už z roku 1774, na Kladně objevil uhlí Jan Váňa v roce 1846 a s hloubením prvního dolu Layer se začalo roku 1847. Poté se rychle hloubily doly další. Roku 1852 začali na Kladně stavět průmyslníci Klein, Lanna a Novotný Vojtěšskou huť. První vysoká pec byla zapálena roku 1854, brzy však byly vystaveny další čtyři vysoké pece.
Kladensko – tedy i naše obec – se začíná měnit. Stává se průmyslovou oblastí, hodně obyvatel nachází práci v hornictví nebo hutnictví. K obživě jim pomáhá i kousek políčka, který patřil k jejich chalupám. I zemědělství zaznamenává ve druhé polovině 19. století změny. Začínají se používat první dokonalejší zemědělské stroje.
Vraťme se ještě k prusko-rakouské válce. Roku 1866 přitáhli Prušáci po dnešní Karlovarské – jak se tehdy říkalo Císařské silnici – až do Tuchlovic. Lidé z nich měli strach. Mnozí hnali svůj dobytek do lesa Na Pustinku. S sebou si odnášeli svůj často skromný majetek. Podle vyprávění pamětníků se však nemuseli obávat, Prušáci se prý chovali nadmíru dobře, nekradli, ba za potraviny nutné k zásobování armády i platili.
V roce 1879 byla v obci otevřena první cihelna. Postavili ji Řezáčovi. Je to pozdější Salačovic cihelna. V Tuchlovicích vznikly poté ještě další dvě cihelny, a to na konci ulice Za Starou poštou cihelna Babuškových – Nedvědových a velká cihelna „kruhovka“ Josefa Šustra, na začátku 20. století největší v celém okolí. Cihelny byly malými závody v obci, od jara do podzimu zajišťovaly mnohým Tuchlovákům práci.
Ke konci 19. století dochází k tehdy oblíbenému zakládání různých spolků. Nejstarším z nich je Sbor dobrovolných hasičů založený 12. dubna 1882, jeho prvním předsedou byl tehdejší starosta obce Václav Novák. O rok později – r. 1883 – vznikl Spolek vojenských vysloužilců (veteránů), který se zúčastňoval pouze císařských a církevních slavností. Byl zrušen r. 1918.
Rok 1885 byl poznamenán obrovským suchem. Každý toužebně očekával déšť. Ke konci června se konalo slavné procesí ke kapličce sv. Floriána na Hradčanech. Zde vykonal tehdejší tuchlovický farář Rudišer pobožnost plnou modliteb za příchod vytouženého deště. Než byla u konce, obloha se začala zatahovat a spustil se vydatný déšť. Vyslyšel tehdy sv. Florián toužebné prosby Tuchlovických? Tato příhoda dala podnět k stálým poutím ke kapličce. Ta byla zásluhou pantáty Černého opravena a do ní byly zakoupeny tři obrazy světců – sv. Floriána, sv. Václava a sv. Martina. A došlo i na první povolenou pouť v Tuchlovicích, a to 9. května 1886. Tradice tuchlovických poutí se udržuje dodnes, třebaže v jiné podobě. U kapličky sv. Floriána se později po celé období první republiky a poté ještě několik let po r. 1945 pálila hranice na paměť výročí upálení Jana Husa, jíž předcházelo procesí, které vedlo od návsi až ke kapličce – občané měli tehdy v oknech Husovy portréty a rozžaté svíce. Padesátá léta na tyto oslavy úplně zapomněla.
Prostor u kapličky díky své poloze sloužil už jen k pálení čarodějnic – i tento zvyk je v dnešní době jen minulostí.
Roku 1884 byla na Hradčanech v horní části kopce vyhloubena asi 30 metrů hluboká studna – až do výstavby vodovodu to byl jediný zdroj vody v této čtvrti. U ní zasadil Jan Holeček r. 1918 na paměť našeho osvobození tři lípy.
Obec se rozrůstala, roku 1890 patřila už k těm větším – podle tehdejšího sčítání lidu bylo v obci 1157 obyvatel a 168 domů.
Roku 1892 vzniká v obci Vzdělávací spolek Havlíček a Okrašlovací spolek Pokrok, jehož předsedou byl MUDr. Koutník, pozdější dlouholetý lékař v Lánech. Jeho dílem byly např. opravené lávky Na Prameni.
Roku 1893 se konalo velké vojenské cvičení. I v Tuchlovicích se usadili vojáci. V prostranství domů čp. 69 až 74 na pokraji Hradčan to byli dragouni, kteří pro koně potřebovali vodu. Vyhloubili proto studnu, které podle císařských dragounů říkáme dodnes Císařská a domečkům kolem se dříve říkalo V Maštalích.
Roku 1899 byl pro Tuchlovice a okolí založen Národně českoslovanský dělnický vzdělávací spolek Barák a téhož roku i první ochotnický divadelní soubor.
Do roku 1902 se datují snahy o založení Sokola v obci. Zpočátku byl o cvičení malý zájem. Roku 1907 přijeli do Tuchlovic členové Sokola z Nového Strašecí, aby tu předvedli ukázková cvičení – a bylo rozhodnuto, hned se přihlásilo 32 členů a byla ustavena Tělocvičná jednota Sokol v Tuchlovicích v čele s Františkem Nedvědem a náčelníkem Antonínem Pochmanem. V roce 1909 se ustavila Dělnická tělocvičná jednota Tuchlovice. První veřejné cvičení se konalo na louce za Salačovými o sv. Annu r 1910.
Roku 1903 byla v obci zřízena pošta, až dosud se chodilo na poštu do Lán.
Roku 1906 se v obci ustavil Dělnický klub cyklistů. Kolo jako tehdy nejrychlejší dopravní prostředek bylo velikou vzácností a těch, kteří ho vlastnili, nebylo mnoho. Členové klubu pořádali několik výletů – zájezdů. Klub se udržel až do prvních let okupace.
Roku 1907 byl v obci založen Spořitelní a záložní spolek, jak se tehdy říkalo kampelička – úřadovnu měl v hostinci Petra Jermana.
Roku 1910 byla nově vyštěrkovaná dosud hlinitá silnice do Srb.
Na přelomu století vyvstává nový problém. Dětí školou povinných bylo mnoho, dosavadní škola nestačila. Učilo se i v provizorních třídách v některých usedlostech. Roku 1908 bylo rozhodnuto o stavbě nové školní budovy. Její základní kámen byl položen v květnu roku 1910. Protože ji stavitel Rudolf Eliášek musel stavět na močále, bylo do jejích základů uloženo velké množství železa a dřeva. Stavělo se rychle, neboť už 16. září 1911 byla nová školní budova slavnostně vysvěcena a odevzdána svému účelu.
Zajímavou událostí roku 1913 bylo veřejné cvičení hasičů. 13. července odpoledne hasiči předváděli požární zásah na domy u Frolíků a u Koulů na návsi. Večer se konaly taneční zábavy v hostinci u Jermanů a u Kučabů, když byl o půlnoci vyhlášen požární poplach. Tentokrát ale hořelo skutečně, a to u Šímů a u Frolíků, jejich domy vyhořely úplně, částečně pak dům u Koulů.
Před válkou bylo v obci mnohem víc obchodů a drobných živností než dnes. Několik obchodů s potravinami a koloniálním zbožím, pět řezníků a uzenářů, čtyři hostince se sálem, dvě hospody, bylo tu pekařství, prodejna železářského zboží, pánské a dámské krejčovství, obuvník, sedlář, kolář, kovářství, holiči, pletařský závod, hokynářství, prodej dřeva…
A pak přichází první světová válka. Přinesla mnoho utrpení, bídy a hladu, odvody mužů do války a také smrt. Bylo jich 47, kteří padli na bojištích Evropy. Nebylo divu, že všichni s velkou radostí přivítali zprávu o konci války a vyhlášení naší samostatnosti. Státní převrat byl přijat důstojně, ale klidnou cestou. Na počest vyhlášení naší samostatnosti byla už v listopadu 1918 zasazena na návsi lípa svobody. Škoda, že po druhé světové válce začala prosychat a roku 1965 byla vykácena.
Počátky první republiky přinesly i první obecní volby i volby do Národního shromáždění. Roku 1920 se konal VII. všesokolský slet v Praze, jehož se zúčastnilo i několik tuchlovických cvičenců.
Roku 1920, kdy měla obec už 1968 obyvatel a 312 domů, byl raritou i první radiový přijímač, který vlastnil pekař František Vobořil.
V prvních poválečných letech byl stále citelný nedostatek potravin. Poměry se zlepšovaly jen velmi zvolna. Roku 1921 se začalo s výstavbou domků v Nové čtvrti, které se neoficiálně říkalo Rafanda. V tomtéž roce se započalo s elektrifikací obce, současně sem byly připojeny i telefonní linky. Na podzim byla otevřena obecní knihovna. Prvním knihovníkem se stal učitel Adolf Kolář. V tomtéž roce odešel do penze dosavadní policejní strážník Josef Korbel, který byl „živou kronikou obce“. Byl vystřídán posledním tuchlovickým strážníkem – policajtem Josefem Valentou.
V roce 1922 zahájil provoz v sále U Marešů první biograf – první němé filmy byly promítány za doprovodu malé smyčcové hudby Josefa Chocholy.
V době první republiky bylo v obci několik hudebníků a hudeb. Mezi nejznámější patřila dechová hudba Václava Frolíka. Výborných muzikantů, kteří dokázali pobavit posluchače při různých zábavách v hospodách či při jakýchkoli příležitostech, bylo hodně.
V květnu 1924 byl odhalen v parku pomník padlých v první světové válce, dílo akademického sochaře Emanuela Kodeta z Prahy. Křížek, který stál v místě tohoto pomníku, byl přemístěn ke kostelu naproti škole. Současně byl upraven místní park, kolem něho byl za nízkým drátěným plůtkem vysázen živý plot hlohový.
Téhož roku členové FDTJ a KSČ zakoupili „zahradu“, kterou oplotili, upravili tu letní cvičiště a současně začali budovat přírodní divadlo.
Zahrada byla otevřena roku 1925 a od té doby tu sehráli tuchlovičtí ochotníci řadu úspěšných divadelních představení. Přes zimu se divadla hrála na sále v hostinci U Pokorných.
Tělovýchovná jednota Sokol si pronajala roku 1926 pod hostincem U Marešů obecní louku. Brzy na ní bylo vybudováno pěkné cvičiště. Hrála se tu i házená, v níž Tuchlováci zaznamenali řadu úspěchů.
Od roku 1927 ordinoval v obci stálý lékař. Byl jím MUDr. Bedřich Mandelík, který byl v dubnu 1945 s celou svou rodinou pro svou židovskou příslušnost usmrcen v plynových komorách nacistického koncentračního tábora.
Od roku 1927 začal obcí projíždět první pravidelný autobus Františka Ondráčka Kladno – Rakovník. Následujícího roku k němu přibyly autobusy podnikatele Hlinovského Kladno – Lány a Kladno – Nové Strašecí. Doprava však byla poměrně drahá, lidé raději jezdili levnějším vlakem, na kole a nejčastěji chodili pěšky.
Počasím zajímavý byl rok 1928. Až do 9. března bylo velmi krásně, bez velké zimy. 10. března napadlo půl metru sněhu. I o naši pouť byl velký mráz se sněhovými přeháňkami. Trvaly celý týden a způsobily velké škody. Pak nastalo údobí tepla a sucha. Úroda toho roku byla pramalá. I rok 1929 se svým počasím „vyznamenal“. Svůj nástup ohlásil tuhými mrazy a množstvím sněhu. Začátkem února klesla rtuť teploměru až na minus třicet dva stupňů Celsia. Stále sněžilo, šířila se chřipka a tehdy nebezpečný záškrt. Ve školách se nevyučovalo. I o první jarní den bylo všude plno sněhu, který jako aprílový popadával během celého dubna. Tehdy pomrzlo mnoho stromů.
Roku 1928 se ustavil fotbalový klub AFK Tuchlovice a otevřel si nové hřiště na kopanou. Fotbalové hřiště už v Tuchlovicích bylo dříve, hned po válce, a to na Jágrově poli za úvozem k bývalé stochovské cestě, fotbal se hrál i na louce u Bambasky. Při otevření nového hřiště měl AFK čtyři mužstva, a to se na všechny zájemce o fotbal nedostalo.
Roky 1929 – 1933 jsou léty velké hospodářské krize. Částečné zlepšení nastává roku 1934, větší zaměstnanost se objevuje až roku 1937, kdy začíná naplno pracovat těžký průmysl – ale za cenu příprav na obranu před hrozící válkou.
Roku 1930 byla v naší obci ustavena Obec baráčníků, prvním jejím rychtářem byl na slavnostním valném sedění v hospodě U Pokorných zvolen František Husák.
V tomtéž roce bylo provedeno v celé republice sčítání lidu – naše obec měla 2 141 obyvatel a 391 domů.
V listopadu 1931 vyhořela tzv. „Holovna“, doškové stavení v místech dnešní pošty. Střižní zboží i nábytek obchodníka Josefa Drvoty úplně shořely.
V roce 1932 bylo vysázeno podél cest v obci 300 okrasných stromů a začalo se s generální úpravou státní silnice Praha – Karlovy Vary. Přes obec byla silnice vydlážděna žulovými kostkami ze Skutče, mezi obcemi byl položen asfalt. Zasfaltováním silnice skončila její až nepředstavitelně silná prašná éra.
V roce 1935 byl v Tuchlovicích založen Spolek pro chov hospodářsky užitečného zvířectva a zahrádkářů.
V roce 1937 vykupuje Tělocvičná jednota Sokol v Tuchlovicích hostinec u Petra Jermana a svépomocí, půjčkami svých majetnějších členů a nadšenou prací jej přestavují na dnes už neexistující sokolovnu.
V místech shořelé „Holovny“ byla téhož roku postavena výstavná budova kampeličky, v níž je dnes pošta a místní knihovna.
Rok 1938 měl být rokem dvacátého výročí naší státní samostatnosti. Kroky historie kráčely však jinak. Nastal osudný Mnichov a následujícího 15. března 1939 dochází k vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava a obsazení našeho státu německou armádou. Ještě téhož dne – 15. března – přijelo na Obecní úřad v Tuchlovicích gestapo a zjišťovalo poměry v obci.
Pak už události dostávaly rychlý spád – 1. září 1939 v den prvního dne školy je vyhlášena druhá světová válka.
V době války v lednu 1940 se započalo s hloubením nového dolu kladenského revíru v katastru obce v poloze Na Žerabech. Důl dostal jméno Jaroslav, později byl přejmenován na Tuchlovický důl. Výstavba dolu pokračovala. K němu byla vybudována vlečná dráha vedoucí od dolu ke státní silnici, kde byl postaven most, dále na Malá Strana. Pro cestu ke hřbitovu byl nad vlečkou zřízen dřevěný most, který ji překlenul – později shořel a nebyl už nikdy obnoven, zaorána byla též i cesta. Vlečka pak přetíná Tuchlovický potok, u mlýna pak vede po mostě přes silnici na Srby a pokračuje směrem ke Kačáku. Tam zatáčí k Srbům a končí na nádraží v Kamenných Žehrovicích.
Válka se hluboce zapsala do života našich občanů. Nebyly potraviny, vše bylo na příděl – ten se měsíc od měsíce snižoval. Zdražovalo se, proto se všude značně šetřilo. Docházelo k častému zatýkání našich občanů. Strach lidí z Němců rostl. Vše se zhoršilo za heydrichiády. Za oběť jí padly i blízké Lidice. Jeden z vrahů Lidických, gestapák Oskar Felkl, bydlel v té době v naší obci, v domě u Čeledů – byl zetěm tuchlovického četnického strážmistra Mařince.
Ke sklonku války koncem roku 1944 zesilovaly letecké nálety. I na naši obec dopadly dvě bomby – jedna na dvůr čp. 23 Bohumíra Černého V Koutě, druhá spadla na poli Václava Kohouta u Nové čtvrti.
Přišel rok 1945, poslední rok války a rok našeho osvobození.
V posledních dubnových dnech byl v obci ustaven revoluční nároční výbor, který začal hned začátkem května plně pracovat.
První dny v osvobozené vlasti byly velice rušné. Už 19. května se konaly první volby do místního národního výboru – jeho prvním předsedou byl zvolen Václav Náprstek. Stále pracovala tzv. vyšetřující komise, která vydávala vyžadovaná potvrzení o nekolaborantském chování našich občanů, kteří na výzvu vlády odcházeli do vylidněného pohraničí.
V červenci 1945 zemřel tragickou smrtí na katastru naší obce sovětský voják seržant Ivan Pavlovič Bolotov a byl pohřben na našem hřbitově.
Na zahradě KSČ byl odhalen památník tuchlovickým občanům – komunistům umučeným v době okupace v koncentračních táborech.
Rok 1946 je již charakterizován určitou konsolidací poměrů. V únoru byla ustavena místní skupina Československého červeného kříže. V tomtéž měsíci zemřel i poslední tuchlovický strážník Josef Valenta – za okupace se s bubnem naběhal víc než dost a byl jedním z těch, kteří vždy tajně, ale včas upozornili na nebezpečí ze strany okupantů.
V dubnu roku 1946 dostává náš důl již své třetí jméno – Důl Nosek – podle tehdejšího ministra vnitra Václava Noska, který pocházel z nedaleké Dobré a byl hostem na našem dole.
Byla též obnovena činnost obecní knihovny.
Roku 1947 se rozhodl výbor sokolské jednoty rozšířit přístavbou sokolovnu. Rozbořili stavení, které patřilo ke statku Čížkových, a v dubnu začali stavět. O naše posvícení se v sále rozšířeném o přístavek mohlo tancovat.
Téhož roku byl v obci zřízen i veřejný obecní rozhlas – občané na něj přispěli ve veřejné sbírce částkou 55 000,– Kčs.
Rok 1947 byl mimořádně suchým rokem, úrody bylo velice málo.
A pak následoval Únor 1948. Po bouřlivých únorových dnech byla i u nás provedena reorganizace místního národního výboru.
V březnu byla v rámci sloučení československé tělovýchovy sjednocena naše organizace Sokola s fotbalovým oddílem AFK Tuchlovice a přijala název Baník Tuchlovice.
Jaké další akce byly r. 1948 v obci uskutečněny? Byla např. opravena veřejná síť elektrického osvětlení, ve škole byl do tříd zaveden školní rozhlas, započalo se s výměnou prkenných podlah za parketové, kupoval se nový školní nábytek. Upravilo se školní hřiště, v obci bylo vysázeno 130 nových okrasných stromů, na náměstí byla postavena veřejná autobusová čekárna a velká část náměstí získala novou kanalizaci.
V roce 1949 byly učiněny první kroky k ustavení JZD. Návrh na založení byl dán už v březnu, v září pak byl schválen přípravný výbor družstva. Původně byli jeho členové jen chalupníci nebo „kovozemědělci“, většinou příslušníci původního Spolku domkářů a chalupníků v Tuchlovicích, který existoval v obci už léta. Sedláci jeho členy původně nebyli.
Roku 1949 bylo též definitivně rozhodnuto o zřízení zdravotního obvodu v naší obci v domě čp. 408 (vila umučeného lékaře B. Mandelíka). Ordinoval zde MUDr. Svoboda z Lán, krátkou dobu MUDr. Grosmann a od padesátého roku MUDr. Vladimír Jadrníček.
V tomto roce byly pod veřejnou správou převedeny četné soukromé tuchlovické obchody – drogerie u Trousilů se stala Chemodrogou, obchody u Moravců a u Slavíků Vzájemností, u Růžičků byl otevřen obchod s textilním zbožím Tep … Zrušeny byly i živnosti hostinské (např. u Jindřicha Pavlíčka a Josefa Pavlíčka).
Vzhled katastru se v r. 1950 začal měnit. V říjnu se začaly rozorávat meze. Soukromí zemědělci, kteří do družstva nevstoupili, dostali za své pozemky náhradu – často nevyhovující, v úplně jiných honech.
Od počátku roku 1950 začala v obci pracovat Újezdní osvětová beseda. V květnu téhož roku byla v obci otevřena mateřská škola, byla zřízena v domě čp. 400 – v bývalé vile Jágrových. Roku 1952 byla v domě u Řípů (čp. 221) otevřena lékárna. Při staré škole byla nákladem 1 milionu korun přistavena školní kuchyně s jídelnou, v přízemí pak byly zřízeny šatny a umývárny pro žactvo školy.
Ve dnech 1. – 4. června 1953 byla v republice provedena peněžní reforma (měna) a po čtrnácti letech byl uvolněn vázaný trh („na lístky“). Reformu nesli nejtíž lidé nejnižších vrstev, kteří měli skromné úspory, z nichž jim po měně nezbylo téměř nic.
Z jara roku 1955 bylo započato s výstavbou rodinných domů mezi čtvrtí Za Humny a Novou čtvrtí. Současně se začal stavět vodovod z Dolu Nosek do Nové čtvrti (Rafandy). Bylo to potřeba – voda ubývala a lidé pro ni museli často chodit až do tzv. studánky ve břehu pod zatáčkou u kostela nebo k pumpě u dnešního obecního úřadu.
V prostoru mezi obcemi Srby a Kamenné Žehrovice začíná vznikat vlivem poddolování jezero zvané Snopák, úředně známý Turyňský rybník, dnes známé Záplavy.
V roce 1957 bylo rozhodnuto o stavbě nového školního pavilonu se dvěma třídami – později známé „školičky“ v sousedství přírodního divadla na zahradě pana Lexy Novotného. Třebaže do Tuchlovic přestali od roku 1945 docházet žáci ze Stochova a z Honic a rok předtím i z Lán, úbytek žactva nebyl tak velký, aby jeho počtu vyhovovaly prostory stávající školy. Školička byla otevřena v den zahájení nového školního roku 1. září 1959.
V září 1957 kapitulovala většina soukromých zemědělců a až na čtyři poslední všichni vstoupili do JZD.
V roce 1958 byl dokončen nový most přes Tuchlovický potok mezi budovou dnešního obecního úřadu a srbeckou silnicí, k užívání byla též předána přestavěná a zmodernizovaná požární zbrojnice.
V obci se začíná rozvíjet místní hospodářství – pracují v něm řemeslníci po svém hlavním zaměstnání a poskytují služby našim obyvatelům.
Od léta 1958 se začaly vydávat místní Tuchlovické noviny.
V roce 1960 při reorganizaci okresů a krajů byly Tuchlovice přiděleny k okresu Kladno a ke Středočeskému kraji.
18. ledna 1960 hořel hostinec U Pokorných. Na sále se hrála v tomto čase filmová představení, protože kino U Marešů se adaptovalo. Požár byl zaviněn závadami v komínu. Zpozorovaly ho ženy, které šly krmit kolem čtvrté hodiny ranní do kravína. Bylo však už pozdě. Sál shořel, zařízení přízemí bylo vyneseno jen s největším úsilím. Hostinec se sálem, svědkové velkého množství událostí obce po řadu desítek let, nečekaně zakončily svou historii. Prodejna cukrovinek, která byla součástí této budovy, se přemístila k Frolíkovým do domu čp. 82 (dnes je na jeho místě postavena cukrárna Panenka), řeznictví do domu Valentových v čp. 107.
V únoru téhož roku byl zbořen v zatáčce nad kostelem hostinec U Jirásků čp. 140. Značně se tím ulehčila situace v rychle se rozvíjející dopravě, neboť zatáčka pro ni byla velice nebezpečná.
Od března se pokračovalo se zaváděním vodovodu v obci. Podnik Vodní stavby Praha položil do konce roku hlavní vodovodní potrubí v délce téměř 7 000 metrů. Začalo se ve čtvrti Za Humny, pokračovalo v Nové čtvrti, na Hradčanech, Na Stráži, na náměstí, odtud vedlo vodovodní potrubí k sokolovně a k dnešnímu obecnímu úřadu.
V létě 1960 oslavili členové Vlastenecko-dobročinné obce baráčníků v Tuchlovicích třicet let svého trvání – vzpomínky vyvrcholily odpoledním průvodem obcí a závěrečnou staročeskou veselicí v přírodním divadle.
A pak přichází nešťastný pátek 23. září 1960. Denní poklid narušují v odpoledních hodinách sirény jedoucích sanitek. Směřují k Dolu Nosek. Zprávy se různí. Jisté je, že se na Nosku stalo neštěstí. Byl tam rozsáhlý důlní požár. Výsledek byl tragický. Přes usilovnou práci záchranářů si tragédie vyžádala dvacet životů – mezi mrtvými byli i tři horníci – pan Bendl, pan Satinský a pan Šubrt z Tuchlovic. V úterý 27. září se stalo tuchlovické náměstí místem posledního rozloučení se zemřelými. Památce dvaceti zahynulých havířů vystavených v rakvích na smutečně vyzdobeném katafalku se přišlo poklonit ohromné množství lidí. Tři tuchlovické spoluobčany pak davy lidí doprovodily k věčnému odpočinku na místní hřbitov.
30. prosince 1960 bylo otevřeno adaptované kino. Příchozí přivítal hezký sál – promítací plátno s oponou zakrývalo celou přední stěnu, postranní zdi byly čalouněné, podlaha byla zvýšená, takže bylo z každého místa krásně vidět. Diváci se mohli usadit do pohodlných sedadel. Tuchlovice ve Středočeském kraji se staly 46. obcí vlastnící kino se širokoúhlou projekcí.
V roce 1961 se v Tuchlovicích těšili na vysílání televize. V oblíbeném programu Desetkrát odpověz tehdy soutěžil náš rodák a občan Václav Trnka, a to v oboru archeologie – jeho nevšední zájem o ni a současně obrovské znalosti v tomto oboru ho vynesly až na nejvyšší stupínek. Stal se vítězem. Jeho znalosti ocenil i akademik Dr. Böhm, který mu přišel v televizním pořadu pogratulovat mezi prvními. Uznání si však zasloužil – vždyť vlastní pílí vyrostl ve skutečného odborníka – archeologa.
Pěknou akcí v tomto roce byly oslavy padesátiletého trvání tuchlovické školy.
V obci se prováděla povrchová kanalizace, podél silnice zmizely zaplevelené strouhy.
Na hřbitově se započalo se stavbou kolumbaria.
Rok 1962 velká část rodin zahájila neslavně, a to chřipkou. V lednu řádila v naší vlasti velká chřipková epidemie. I u nás nebylo snad rodiny, kde by se s chřipkou nesetkali. Neměla však žádné vážné následky.
V březnu 1962 se započalo s přípravnými pracemi na staveništi nové školy v prostoru Za Humny. Stavbu prováděl Průmstav Praha.
V obci byla obnovena tradice staročeských májů. Místní požárníci vzpomněli osmdesáti let trvání sboru – výstavkou, slavnostním průvodem a hasičským cvičením.
V roce 1963 se začalo s instalací veřejného výbojkového elektrického osvětlení v obci. Na počátku léta se dokončovala výstavba vodovodu v obci – přípojky byly instalovány téměř do všech obytných stavení.
Rychlým tempem se pokračovalo s výstavbou nové školy. Byla slavnostně otevřena 30. srpna 1964. 1. září poprvé přijala žáky z Tuchlovic, Srb a Kačice.
Ani stará škola však neosiřela. Po provedení náležitých úprav se v jejích prostorách zabydleli horničtí učňové, kteří tu měli internát i učiliště.
V obci už řadu měsíců pracoval ochotnický divadelní soubor mladých Kapka – své programy neustále zkvalitňoval, po vítězství v okresní přehlídce se roce 1965 zúčastnil úspěšné krajské přehlídky soutěže malých divadelních forem ve Vlašimi i na II. festivalu mladých roku 1966 v Brně. Úspěšní byli i naši fotbalisté – rok 1965 byl rokem jejich prvních mezinárodních utkání – byli na zájezdu v Klinge v NDR, němečtí fotbalisté se pak zúčastnili na oplátku Memoriálu Karla Pokorného v Tuchlovicích.
Mnozí Tuchlováci, zejména školní děti, dorostenky, ženy, ale i muži se zúčastnili všech celostátních spartakiád v Praze.
V srpnu 1965 začala generální oprava mostu přes Tuchlovický potok na karlovarské silnici u náměstí. Vedle dosavadního mostu byl ukotven prozatímní železný můstek. Starý most byl rozbourán a začal se stavět nový. Poté byla nově zasfaltována i celá silnice.
Bohatě v těchto letech uplatnil své znalosti z archeologie Václav Trnka. Vzácné nálezy z kultury merovejské byly objeveny na staveništi pana Jelínka u domu čp. 87. Další archeologické skvosty pak byly objeveny opět v prostoru za mlýnem. Zde se provádělo odvodnění zamokřených luk. V blízkosti cesty do Chobot bylo objeveno osídlení z 1. stol. n. l. – pozůstatky po osadě a dřevěné nádoby s kusem žebříku a další nálezy prozkoumal Archeologický ústav ČSAV v Praze.
7. srpna bylo slavnostně otevřeno letní kino v prostoru přírodního divadla. Hodnota díla činila 197 000,– Kčs.
Horničtí učňové si dlouho v tuchlovické škole nepobyli. Počátkem listopadu 1966 byl jejich internát zrušen.
Zjara roku 1967 se začalo s bouráním skladištních a stájových budov v objektu Osvětové besedy v čp. 34 bývalého Babuškova – Nedvědova statku, aby se připravilo místo pro stavbu Domu služeb.
Na podzim se začalo se stavbou zmodernizované a rozšířené benzinové stanice. V jejích základech našel archeolog V. Trnka střepy a předměty ze 14. a 15. století.
4. listopadu 1967 byl slavnostně otevřen kulturní dům v obci, který byl připojen k sokolovně. Je v něm prostorný sál, v jehož čele je poměrně velké jeviště. Každého návštěvníka udivovalo i bohaté osvětlení, pěkně je vyřešeno i přísálí, šatny a výčep s občerstvením. Skutečná hodnota díla byla vyčíslena na 1 217 000,– Kčs.
A pak přišel rok 1968. I přes jeho bouřlivé politické události žila obec svým běžným životem.
Prázdná budova „školičky“ přešla do rukou závodu KOH-I-NOOR. Na třicet žen tu začalo vyrábět zipy.
Změnu zaznamenal donedávna travnatý plac Na Prameni – mezi karlovarskou a srbeckou silnicí, kde se dosud pásly jen husy a slepice. Bylo sem vysázeno na sto kusů břízek – většina z nich se ujala a dnes jsou už jako vzrostlé stromy ozdobou tohoto prostranství.
Archeologové pokračovali s vědeckým výzkumem v prostoru za mlýnem v části u silničky do Chobot. Potvrdilo se tu zjištění z předchozích let – odhalily se tu části obydlí, zbytky kmenů stromů, zlomky mazanic, kterými se vymazávaly stěny chat, zbytky železárenských pícek, v nichž naši předkové už dokázali tavit železo, hlavice seker, zlomky nádobí, zbytek náramku – památky na Kelty … Vše přispívalo k poznávání života lidí z dob předhistorických i za začátku našeho letopočtu.
Přichází léto a s ním nastupují bouřlivé srpnové a posrpnové dny roku 1968, které nenechaly žádného z našich občanů v klidu.
Na konci roku 1968 se začalo se zabezpečovacími pracemi na záchranu místního kostela. Trhliny způsobené poddolováním a těsnou blízkostí rušné silnice nabývaly povážlivých rozměrů. Pracovníci Huti pro obnovu památek v Hostinném zpevňovali zdivo železnými traverzami a opravovali trhliny.
Ještě před vánočními svátky byl přemístěn památník umučených za II. světové války ze zahrady KSČ do parčíku po Jiráskově hospodě.
V roce 1970 bylo sčítání obyvatel – podle statistických výsledků žilo v Tuchlovicích 2031 obyvatel a bylo tu 582 domů. I v dalších letech se mohutně budovalo. Pokládaly se další metry chodníků, budovala se povrchová kanalizace, postavila se nová zeď hřbitova. Zasfaltovala se ulice Na Hradčanech, opravovala se budova kina, u Kytkových byl postaven dosud stojící můstek pro pěší souběžný s mostem státní silnice. V červnu 1974 se otevřelo u nové školy lehkoatletické hřiště. Současně se v blízkosti školních pavilonů postavil dům se čtyřmi bytovými jednotkami pro učitele.
Mimo další akce se provedla demolice statku čp. 5, domu, v němž se roku 1770 narodil otec Vojty Náprstka Antonín Füngerhut. Třebaže byl statek značně zničený a rozbitý, opravy by byly jistě hodně nákladné, toto stavení by si je asi zasloužilo. Na místě zbouraného domu byla postavena nová bytová jednotka.
U pavilonové školy se začal budovat další pavilon sloužící mateřské škole. Ta přijala první děti v listopadu 1978.
1. ledna 1980 došlo ke spojení obce Tuchlovice se sousední obcí Srby v jednu obec Tuchlovice.
V roce 1981 byl otevřen dům s pečovatelskou službou určený pro osaměle žijící občany naší obce, kteří potřebovali pomoc pečovatelky se zajištěním obědů, základních nákupů, úklidem …
V březnu téhož roku bylo započato s výstavbou prodejního a nákupního střediska Jednota v místech shořelého hostince U Pokorných.
Vedle fotbalového hřiště vzniká cvičiště místních (ale i přespolních) kynologů, kteří si u něj vybudovali i pěknou klubovnu.
V následujícím roce byla na katastru obce Srby otevřena Drvotova naučná stezka s 11 informačními tabulemi s popisem tamějších zajímavostí.
Začalo se i s hloubením rybníka pod Salakvardou, který už v roce 1987 mohl sloužit rybářům, ale i k příjemnému posezení v přírodě.
Rok 1983 proběhl v naší obci ve znamení sedmistého výročí založení Tuchlovic. Po náročných přípravách ve dnech 18. a 19. června proběhly důstojné a okázalé oslavy s bohatým kulturním a sportovním programem, které připomněly nejen nejstarší historii naší obce a její další vývoj, ale vyzdvihly i její úspěchy v současnosti. Na oslavu přijelo i mnoho našich rodáků a bývalých spoluobčanů, pozváno bylo i hodně hostů.
I v dalších letech se měnil vzhled obce. Roku 1986 byla předána do užívání patrová novostavba II. Domu služeb s hezkým sálem a malou kuchyňkou.
Bylo zbouráno bývalé pekařství – později prodejna zeleniny a ovoce u Gabrielů a na jeho místě se začala stavět přízemní budova určená pro zdravotní středisko s ordinacemi praktického, dětského a zubního lékaře, lékárnou a prodejnou ovoce a zeleniny.
Stavba byla dokončena roku 1988. Tehdy se zboural i dům pana Josefa Čížka. Místo po něm mělo sloužit k rozšíření kulturního domu a k dalšímu velkolepému záměru – ke stavbě nového hotelu Česká hospoda – ten se začal uskutečňovat hned v následujících letech – už po listopadu 1989. Ani tehdy se nezahálelo a budování a vylepšování naší obce pokračovalo rychlým tempem.
V roce 1991 se uskutečnilo sčítání obyvatelstva. V našich spojených obcích Tuchlovice – Srby žilo 1967 obyvatel, bylo v nich 727 domů.
Otevřely se nové živnosti – truhlářství, kadeřnictví, zahradnictví …, první soukromá prodejna paní Růžičkové, první soukromá pekárna A. a V. Jirátkových.
Začaly se realizovat plány na výstavbu České hospody. Jakmile se vyřešily nezbytné problémy, zbouraly se budovy Sokolovny a sousední stavení Klucových. Začalo se s první etapou – v ní byla postavena restaurace. V následujícím roce se budovala hlavní – hotelová část. K úplnému dokončení a slavnostnímu otevření České hospody došlo v roce 1993.
Současně se v areálu pavilonové základní školy finišovalo s dostavbou plaveckého bazénu, který byl dán k užívání v roce 1994.
V tomtéž roce se připravovaly v Praze oslavy 100. výročí Národopisné výstavy. V souvislosti s nimi byl v Tuchlovicích uspořádán I. ročník dnes už tradičního Středočeského folklorního festivalu Tuchlovická pouť.
Po delší přestávce byl po opravách znovuotevřen kostel sv. Havla.
V roce 1995 byla v nevyužitém pavilonu mateřské školy otevřena Soukromá základní škola určená pro děti s mentálním postižením.
V následujícím roce se začala uskutečňovat největší tuchlovická akce. V obou částech obce se mohutně kopalo – budovala se splašková kanalizační síť a současně plyn. Nebylo jediné části obce, kde by se neobjevily hluboké výkopy. Firma Naidr se činila, a tak už v roce 1998 byly práce s kanalizací ukončeny, byly vystavěny nové čističky a plynofikovány všechny části obce – Dřevěnkov, Tuchlovice a Srby. Všechny ulice získávaly opět původní zjev. Současně při jednom kopání byla rozšířena telefonní síť – většina občanů tak získala telefon.
Roku 2001 byla zahájena celková rozsáhlá rekonstrukce tuchlovického kostela sv. Havla. Odborně byly zpevněny základy a nosné zdi, opravena střecha. Kostelní věž získala nový jehlanovitý krov a z její výšky se ozývá pravidelné odbíjení nově opravených věžních hodin. Pozornost si zasloužily i varhany. Tento 160 let starý, ale kvalitní nástroj potřeboval také generální opravu. Při rekonstrukčních pracích nechyběli ani archeologové, kteří tu prováděli nezbytný průzkum. Ke znovuotevření kostela došlo na podzim roku 2002 slavnostní mší, kterou přijel sloužit kardinál Vlk.
Začala se též od základu opravovat tuchlovická škola. Opravovaly a zateplovaly se pavilony, na kterých byly vybudovány nové sedlové střechy, modernizovalo se vnitřní vybavení, školní kuchyně získala nejmodernější zařízení. Všude je i nové hygienické zařízení, účelné vybavení učeben, nechybí ani divadelní sál, školní knihovna, počítačové třídy, pracovna výtvarné výchovy s keramickou pecí a hrnčířským kruhem… Zkrátka vše je v novém kabátě.
Rekonstruoval se i Dům služeb I – nevyužívané prostory v I. patře se změnily ve dva „sociální byty“.
Od roku 2006 mohli lidé postupně podél celé karlovarské silnice procházet po krásných nových chodnících opatřených zámkovou dlažbou.
V následujících letech získaly tuto dlažbu i prostory před Jednotou a u autobusové zastávky, „sváteční pěšinka“ ke kostelu, kolem obecního úřadu a celá ulice Zemědělců se širokými vjezdy do vrat jednotlivých statků.
Začala se měnit i tvář mírného svahu pod bývalým Dolem Tuchlovice. V prostoru zvaném Na Červených vrškách se postupně objevuje výstavba nových rodinných domků.
Přelom letopočtu znamená pro mnohé smutek, a to nad ukončením slávy kladenského hornictví. Nejprve končí s těžbou Důl Tuchlovice. Poté dochází k častým jednáním o využití prostoru tohoto dolu. Nakonec z něj krom obytného domu zmizely definitivně všechny budovy a začalo se s rozsáhlým několikaletým ošetřením odvalové haldy. Posledním rokem mnohaleté hornické slávy Kladenska byl rok 2002, kdy definitivně končí těžba uhlí zavřením posledního Dolu Schoeller.
A jak to vypadalo se změnami v dalších letech? Definitivně byl vyřešen problém se starou školou, pro kterou se dlouho nemohlo najít uplatnění. Nakonec budovu zakoupili tuchlovičtí občané – manželé Folprechtovi a během několika měsíců z ní vytvořili krásný bytový dům. Současně však byla zachována základní podoba klasické školy počátku 20. století. Je to nyní jedno z hezkých míst centra naší obce.
V období do roku 2010 bylo dále rekonstruováno celé náměstí, bylo nově vydlážděno a byla upravena přilehlá prostranství a silnice vedoucí kolem něj. Nově byly zasfaltovány i další ulice s chodníky se zámkovou dlažbou – např. k základní škole, položen byl chodník na Dřevěnkov, nové ulice a chodníky v Srbech (včetně revitalizace srbecké návsi). Nový asfalt i chodníky dostala i ulice Hřbitovní, došlo i na rekonstrukci hřbitova – byl obehnán novou zdí, obě jeho části získaly centrální chodníky. Nově zasfaltována byla i část ulice Na Hradčanech a byla vybudována nová ulice Spojná, která spojuje ulici Školní s Dřevěnkovem. Vybudovala se i dvě dětská hřiště, jedno v tuchlovickém březovém hájku u srbecké silnice, druhé v Srbech.
Začalo se s celkovou rekonstrukcí pavilonů mateřské školy, byly zatepleny a dostaly novou fasádu. Novými fotbalovými hřišti na vysoké úrovni se mohou pochlubit naši fotbalisté, a to v Tuchlovicích i v Srbech. Výborné lehkoatletické a fotbalové hřiště s umělým trávníkem má i základní škola.
V poslední době dostal nový kabát i obecní úřad, vedle staré školy se „vyloupla“ velice pěkná vkusně upravená budova, která patří mezi nejstarší domy obce. Podobně byl zrekonstruován i dům s pečovatelskou službou.
Na těchto stránkách nemůžeme informovat o všech úpravách a nových výstavbách v obci. Nesmíme však zapomenout na jednu z posledních velkých akcí – tou je tuchlovická cyklostezka, jejíž první část je už řadu měsíců v provozu a je bohatě využívána cyklisty z celého širokého okolí. V současné době byla zahájena výstavba části druhé.
Budování staveb a úprava prostředí však netvoří jedinou činnost obce. Úspěšné jsou i kulturní a sportovní činnosti.
Své dlouholeté tradice má už zmiňovaný každoročně uskutečňovaný Středočeský folklorní festival Tuchlovická pouť pořádaný vždy začátkem května. Krojovaní muzikanti, zpěváci a tanečníci jednotlivých souborů přilákají vždy své věrné diváky na vystoupení do letního kina.
Mnohaletou tradici má i Tuchlovický varhanní podzim. Zásluhou tuchlovického občana pana Miroslava Laštovky mladšího přicházejí svými vystoupeními z ukázek a děl hudebních skladatelů vážné hudby potěšit věrné posluchače význační pražští umělci. V kostele sv. Havla se v rámci Tuchlovického varhanního podzimu pravidelně uskuteční tři koncerty, z nichž nejoblíbenější a nejdojemnější bývá koncert vánoční.
Kostel vítá účinkující i posluchače na pravidelném už mnoho let pořádaném Tříkrálovém koncertu, konají se tu koncerty na podporu dárců kostní dřeně, vynikající byly koncerty Leony Peleškové, tuchlovické rodačky a současné operní pěvkyně působící v milánské opeře…
Vedle bohatých kulturních akcí je v obci pamatováno i na sport – podporuje se činnost fotbalistů, volejbalistů, kteří mají v areálu vedle základní školy vybudováno pěkné volejbalové hřiště, opuštěny nejsou ani tuchlovické tenisové kurty …
Úspěšné jsou školní děti, velice dobrou mnohaletou činnost vyvíjí známá dětská organizace Jestřábi, v poslední době začalo úspěšně pracovat sdružení maminek s malými dětmi Tuchlováček…
Na vzhledu a úspěších Tuchlovic se ve volebních obdobích od listopadu 1989 až dodnes podílel současný starosta pan ing. Karel Burda, který má nesporné zásluhy na tom, jak dnešní Tuchlovice vzkvétají. Při jeho záslužné činnosti mu po celou dobu byla nemalou oporou i místostarostka Tuchlovic paní Marie Pospíšilová. Oběma patří za jejich péči o podobu a vzhled novodobých Tuchlovic velký dík.
Tuchlovice jsou poměrně velkou obcí, která má svou bohatou minulost, žije však přítomností a ta je nesmírně činorodá. Zajišťuje svým občanům vše potřebné. Řadí se mezi hezké a úspěšné obce bývalého kladenského okresu. Přejme jim, aby jejich krása a věhlas vydržely i nadále.
Mgr. Helena Sokolová
kronikářka
DÁVNÁ HISTORIE
